Polská kinematografie je rozhodně velmi podceňovaná. Alespoň u nás. Přitom polští režiséři jsou ve světě velmi respektovaní. Asi nejslavnější je polská režisérka Agnieszka Holland, která je velmi známá také české veřejnosti. Mimo jiné také proto, že filmovou režii studovala na pražské Famu a dodnes mluví velmi dobře česky. Mezi další velmi uznávané světové polské režiséry patří relativně nedávno zesnulý Andrzej Wajda nebo Krzystof Zanussi. Zatímco jméno Andrzeje Wajdy není pro kulturně založeného člověka neznámé, Krzystof Zanussi je známý trochu méně. Pojďme si ho představit.
Krzystof Zanussi
Narodil se 17. 6. 1936 ve Varšavě v aristokratické a intelektuálně založené rodině. Po maturitě studoval fyziku, ačkoli ho přitahovala kultura, ale nedělal si iluze o svobodné tvorbě v dobách komunistického teroru. Když se uvolnila atmosféra, změnil univerzitu i zaměření a začal studovat filozofii. Již velmi záhy začal natáčet amatérské filmy a po ukončení studia pokračoval na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodzi. Z jeho raných filmů zmiňme například Rodinný život.
Velmi brzy se etabloval mezi nejuznávanější evropské režiséry. K celé řadě svých filmů si napsal také scénář.
Pojďme si přiblížit jeden z jeho filmů, který sice nepatří k těm nejoceňovanějším, ale který má přesto velkou vypovídací hodnotu.
Život za život – Maxmilián Kolbe
Film pojednává o mučednické smrti kněze, františkánského řeholníka Maxmiliána Kolbeho, který spolu s dalšími devíti vězni zemřeli v hladové komoře v koncentračním táboře v Oswietimi, což byl trest za uprchnutého jednoho vězně. Kolbe původně neměl zemřít, ale obětoval svůj život za život jiného vězně. Tento film rozhodně není líbivým klišé o hrdinovi, který obětoval svůj život. Zanussi vnímá i slabosti kněze, který na jedné straně nepochybně hrdina a mučedník, na straně druhé měl silné antisemitské postoje. Velmi působivé je sledovat osudy uprchlého vězně, kterého z pochopitelných důvodů osudy lidí, kteří kvůli jeho útěku zemřeli, zajímali.
