Ve středověku byl bílý cukr považován za všelék a byl hojně podáván při nejrůznějších onemocněních, v renesance se s ním obchodovalo jako s velmi drahou surovinou a byl doménou výhradně šlechtické vrstvy. Dnes už jistě víme, že se o žádný zázračný všelék nejedná, ba naopak našemu tělu nadměrná konzumace bílého rafinovaného cukru škodí. Přesto je součástí mnoha potravin a mnohdy i těch, do kterých bychom to na první pohled vůbec neřekli. Jeho pomyslný punc vzácnosti už je dávno ty tam a jako s významnou komoditou se s ním dnes už rozhodně nezachází.
I když se stále častěji setkáváme s názorem, že bílý cukr je pro naše tělo škodlivý, v Česku se ho za rok spotřebuje přibližně 42 kilogramů na osobu. Což je přímo alarmující číslo. Sladkou chuť ze svého života asi úplně vypustit nemůžeme. Přesto ho ale můžeme nahradit zdravějšími alternativami, které pro nás nebudou takovým prohřeškem. Existuje celá řada alternativních sladidel, které si díky své šetrnější výrobě zachovají i poměrně velké množství vitamínů a minerálů a přidávají tak těmto sladidlům určitou přidanou hodnotu. Mějte však na paměti, že se jedná jen o další alternativy slazení, které jsou sice zdravější variantou, ale rozhodně nepředstavují zdraví prospěšné suroviny. Cukr je totiž dobrý sluha, ale zlý plán. Což vlastně podvědomě všichni už dávno víme.
- Hnědý třtinový cukr
Asi nejznámějším alternativním sladidlem je hnědý třtinový cukr. Ten se vyrábí šetrnějším způsobem a hlavně je osvobozen od tolik nezdravé výrobě rafinací. Množství vitamínů a minerálu u hnědých cukrů není nikterak závratné, přesto zde můžeme najít určité množství vápníku, hořčíku a dalších minerálů, které v bílém cukru budete hledat jen stěží.
- Xylitol neboli březový cukr
Xylitol je též hojně známý pod pojmem březový cukr. Jedná se o sladidlo, které se získává ze dřeva, nejčastěji právě z březové kůry.