První historický záznam o stravenkách (poukázkách na jídlo) se objevuje v roce 1946, a to ve válkou zdecimované Velké Británii.
HISTORIE
Aby stát podpořil malé podnikatele, kteří si nemohli dovolit svým zaměstnancům zřídit závodní jídelny a zároveň pro umožnění zdravého stravování zaměstnanců, osvobodil poukázky na jídlo v určité hodnotě od daně z příjmů.
Nebylo to lehké, neboť každý zaměstnavatel si tisknul vlastní poukázky a sám se s určitými podniky domlouval, aby jeho poukázky přijímali.
Po osmi letech fungování tohoto systému jeden z podnikatelů zjistil, že by bylo lehčí tento systém sjednotit. Založil tak vlastní společnost, která stravenky nejen vyráběla, ale její obchodní zástupci obstarávali možnosti jejich uplatnění v restauracích a podnicích po celé zemi.
Tato společnost, Luncheon Vouchers Company, fungovala 27 let, než jí v roce 1982 odkoupila společnost Edenred, kterou někteří z vás jistě znají.
STRAVENKY MÁTE?
Dnes je to celorepublikově velice oblíbený benefit, i když již není tolik využíván přímo ke stravování v jídelnách či restauracích. Většina domácností je používá na běžné nákupy potravin, zvykem také bývá si jich část „dávat bokem“ na období Vánoc, kdy spotřeba potravin obyčejně stoupá a „klasické“ peníze jsou využívány na dárky.
Není to ale tak ve všech firmách. Naše právní úprava o firemním stravování neukládá zaměstnavateli povinnost poskytovat zaměstnancům stravenky. Dle našich právních norem je zaměstnavatel pouze povinen poskytnout zaměstnanci prostor, kde si může během polední pauzy jídlo sníst a kde si může odpočinout. Jiné to je u našich sousedů. Slovenská právní norma nařizuje zaměstnavateli poskytnout zaměstnanci možnost stravování- buď tedy závodní jídelnou, či právě výdajem stravenek.
STRAVENKAMI NELZE PLATIT…
Každá síť obchodů, která přijímá stravenky, má minimálně u vchodu umístěno upozornění, že stravenkami nelze platit za alkohol, cigarety, dárkové poukázky, pohonné hmoty a drogerii. Proč?
Odpověď nalezneme opět v našich právních předpisech. Stravenka je státem daňově zvýhodňována- i když se jedná o příjem, není z nich odváděna daň, sociální ani zdravotní pojištění. Pro firmy jsou daňově uznatelným nákladem (až do výše 55 procent). Stejně, jako v době poválečné, se tím stát snaží podpořit pravidelné stravování zaměstnanců.
Kontrola možností plateb je tedy pro stát potřebná. Proč ale můžete platit třeba jen pěti stravenkami? To již není rozhodnutí státu. Každý řetězev obchodů si nastavuje tato pravidla samostatně, stejně jako to, kolik se bude (či zda se vůbec bude) na stravenky vracet. Ve většině řetězců je zvykem vracet 5-10 Kč, ale někde (např. TESCO) je nutné vyčerpat celou hodnotu stravenky.
