Zboží

Zmatek nad zmatek

Minimální doba trvanlivost. Tento pojem se objevuje třeba na rýži, těstovinách, ale i na sladkostech nebo limonádách. Co to ale znamená? Ve zkratce, minimální doba trvanlivost je čas, po který vám výrobce zaručuje, že jídlo bude vypadat tak, jak vypadá třeba v reklamě nebo na letáku. Tedy pokud si koupíte dejme tomu limonádu s minimální dobou trvanlivosti tři měsíce, a budete ji skladovat tak, jak vám výrobce radí, tak máte zaručeno, že po dobu tří měsíců bude chutnat tak, jak má. To neznamená, že po třech měsících nebude bezpečné ji pít.
pečené bagety
Pokud si řečenou limonádu otevřete po třech měsících a deseti dnech, tak bude pořád k pití, ale barva může být jiná, než výrobce uvádí, nebo z ní vyprchají bublinky. Nic z toho vás na životě neohrožuje, ale kdyby se to stalo před uplynutím minimální trvanlivosti, mohli byste žádat vrácení peněz. Samozřejmě, i tohoto jídla byste měli být opatrní, a pokud dotyčná věc divně zapáchá nebo má na sobě třeba plíseň, tak ji nejezte, lhůta nelhůta.
 čokoládová vejce
Minimální doba použitelnosti. Tady je to jiné. Minimální doba použitelnosti je k nalezení třeba na mase, mléce, bagetě nebo jogurtu. Jak jste již asi pochopili, jde o jídlo, které po uplynutí doby použitelnosti není bezpečné jíst. I když se dotyčná potravina může na pohled jevit v pořádku, tak v sobě může mít bakterie nebo plísně, které jsou pouhým okem neviditelné. I pokud jídlo tedy skladujete tak, jak vám výrobce určil, tak po uplynutí lhůty byste ho měli vyhodit. Možným řešením, pokud chcete omezit plýtvání, je dotyčnou věc ještě před uplynutím minimální doby použitelnosti zamrazit, zavařit, naložit nebo jinak tepelně zpracovat. I tak byste ale měli být opatrní, a při opětovném vytažení si stav alespoň okem a čichem zkontrolovat.
 přípitek pivem
Nic. Některé výrobky na sobě žádné označení mít nemusí. Například na bramborách, jablkách, víně nebo žvýkačkách byste údaj o doporučeném datu spotřeby hledali marně. Tady se prostě musíte řídit selským rozumem, a vybrat to nejčerstvější, nebo se řídit datem výroby. Datum spotřeby také nenajdete například u nebaleného pečiva, ale někde stranou obvykle číhá poznámka, že byste si svou koblihu nebo loupák měli sníst do 24 hodin.